Ostrov_celek_slider

Ostrov leží na úpatí zalesněného západního hřebene Krušných hor mezi dvěma západočeskými lázeňskými městy – Karlovými Vary a Jáchymovem. V průběhu posledních čtyřiceti let se Ostrov, původně poklidné městečko s převážně německým osídlením, změnil ve dvacetitisícové město s rozvinutým průmyslem, především strojírenského typu.

Smírčí křížStarý Ostrov poznamenalo sedm staletí historického vývoje. Nejstarší stavební památka, hřbitovní kostel sv. Jakuba (1224 – 1226), nese stylové prvky románské a raně gotické architektury. Dokládá první osídlení, osadu, nad jejímž kostelem měl patronát klášter v Oseku. Založení osady, pravděpodobně v prvním desetiletí 13. století, je připisováno Slávkovi z rodu Hrabišiců. Svědčí o tom i původní název Zlaukowerde, který se během staletí změnil v německé označení Schlackenwerth, tedy Slavkův Ostrov, pevné místo uprostřed bažinaté oblasti, obtékané říčkami Bystřicí a Veseřicí. Městem nazval poprvé Jan Lucemburský ve svém privilegiu z roku 1331. Tehdy už zřejmě šlo o dnešní dispozici – podélné náměstí s ulicemi, které sledují oválný půdorys města.

Město, obehnané hradbami s třemi věžovými branami, se stalo bezpečným útočištěm pro kupce, kteří tudy po staré obchodní stezce projížděli se svým vzácným zbožím. V té době stál už pravděpodobně i druhý, farní kostel, zasvěcený dnes sv. Michaelu, jehož podvěží prozrazuje poslední čtvrtinu 13. století. Řada ničivých požárů změnila několikrát tvář města. Jenom klenuté sklepy dokládají podnes jeho středověký původ. Také kostel sv. Michaela dostal svou vznosnou síťovou, hvězdicovou a diamantovou klenbou po jednom z požárů, až kolem roku 1600. Dnešní vzhled starého města určila především stavební činnost po posledním velkém požáru v roce 1866. Ostrov, Přemyslem Otakarem II. začleněný mezi královská komorní města, se v 15. století stal městem poddanským, majetkem hrabat Šliků. Jejich podnikání, výnosná těžba stříbra, změnila rychle malou blízkou osadu Jáchymov v jedno z nejbohatších měst země. V Ostrově dokládá období Šliků jen několik náhrobníků, fragmenty nástěnných maleb v hřbitovním kostele na některé stavební prvky staré radnice. Také podzemí požárem zničeného Šlikovského zámku.

Roku 1625 získal Ostrov a otrovské panství vojevůdce císařských vojsk Julius Heinrich, vévoda Sasko – Lauenburský, původem ze severního Německa. Ostrov se měl stát jeho rodovou rezidencí. Přestavba a výstavba Šlikovského zámku, rozlehlý zámecký park, pohřební kaple rodu a v její blízkosti založený piaristický klášter s latinskou školou jsou svědectvím jeho velkorysé stavební koncepce. Výstavba pokračovala i za vévodova syna, Julia Františka, který dokončil velkolepou kompozici zámeckého parku, nazývaného „osmým divem světa“, stavbou letohrádku v jeho centru. Tato raně barokní, centrální stavba, vybudovaná v letech 1674 – 1683 pod vedením stavitele Abrahama Leuthnera a bohatě vyzdobená italskými malíři štukatéry, je dnes sídlem výtvarného umění. Sňatkem s poslední princeznouSasko – Lauenburskou, Franciskou Sibyllou Augustou (1675 – 1733), v roce 1690 připojil Ostrov ke svým panstvím Ludvík Vilém, markrabě Badenský. Věno i mimořádné schopnosti bohaté české nevěsty pomohly vybudovat novou markraběcí rezidenci ve válkami zničeném Badensku – v Rastattu. Tyto historické souvislosti vedly až k partnerské smlouvě, uzavřené mezi Ostrovem a Rastattem v roce 1991. Ostrovskému dvoru dodávali lesku četní umělci. Z nejvýznamnějších Jan Kašpar Fischer (1656 – 1746), dvorní kapelník a skladatel a stavitel Michael Ludvík Rohrer (1683 – 1732). Toto období uzavírá v Ostrově stavba Paláce princů a kamenický skvost – Bílá brána.

V 19. století patřil Ostrov jedné z větví císařského rodu Habsburků, velkovévodům z Toskany, až do roku 1918. Toto století formovalo především vnější vzhled měšťanských domů a radnice. Znamenalo talé počátky průmyslového rozvoje města (huť, později továrna na lepenku; 1873 založená porcelánka s výrobou luxusního porcelánu zn. PULS) a s nimi zavedení elektrické energie, stavba silnice a železnice. Industrializace pokračovala i v průběhu dvou desetiletí Československé republiky, k níž Ostrov – s necelými sedmi procenty českého obyvatelstva – patřil až do října 1938. České obyvatelstvo muselo město opustit a v roce 1939 se Ostrovský zámek změnil v kocentrační tábor. Na rozdíl od staletého vývoje starého města trval růst nové části Ostrova necelých padesát let.

Rok 1945 znamenal pro město i kraj převratné změny. Nastal příliv nových, českých obyvatel. Intensivní těžba uranové rudy v Jáchymově vyvolala rozsáhlou bytovou výstavbu a s ní zřizování jeslí, školek a škol i ostatního občanského vybavení. V rychlém sledu byl postaven kulturní dům, nemocnice, obchodní dům, koupaliště, sauna. Ve volné krajině, v bezprostřední blízkosti starého Ostrova vyrostlo tak rozměrné sídliště, jehož koncepce i zdobný styl dokládají tendence padesátých let u nás. Namísto různých odvětví uranového průmyslu, která tu do šedesátých let převažovala, charakterizuje v současné době průmyslovou skladbu Ostrova výroba trolejbusů, mobilních buněk, obytných kontejnerů, nábytku a textilní konfekce, výroba a opravy elektronických přístrojů, také tradiční, již od roku 1889 přetrvávající odvětví papírenského průmyslu, výroba lepenky.

Ostrov byl dlouho nazýván městem mladých. dodnes o tom svědčí velký počet škol a zařízení pro zájmovou, hlavně sportovní činnost dětí a mládeže (Městský dům dětí a mládeže, sportovní oddíly). V Domě kultury každoročně probíhá přehlídka filmů pro děti, festivaly folkové a rockové hudby, kulturní soutěže. Vedle knihovny s bohatou nabídkou má Ostrov pobočku karlovarské Galerie umění (česká kresba a grafika), jejímž sídlem je raně barokní Letohrádek v zámeckém parku. Nové kulturní centrum vzniklo také v nově upravené historické radnici na Starém náměstí. Postupná rekonstrukce stavebních památek a obnova přilehlého zámeckého parku vytvářejí z historické části města příjemné stylové prostředí. Na ostrovském sídlišti pak rostou nové, moderní stavby – pension pro důchodce, banka, velká nákupní centra – odpovídající současným potřebám obyvatel.

Ostrov má výborné předpoklady pro letní i zimní turistiku. Snadno a rychle jsou odtud dosažitelné horské trasy v Krušných horách; lázně Jáchymov, Klínovec, Boží Dar, Pernink či Horní Blatná nabízejí lyžařské sjezdovky s vleky, horské hotely a hraniční přechody do Německa (Boží Dar, Potůčky), hluboké lesy, náhorní planiny a rašeliniště se značkovanými turistickými cestami a naučnými stezkami. V opačném směru leží romantické údolí Ohře s možností vodních sportů, s muzeem porcelánu v Klášterci, s lázeňským prostředím Karlových Varů.